Jdi na obsah Jdi na menu
 


Almanach k 50. výročí

 

Obsah:

1. Jemná náruč moře. 1

2. Odysseus. 3

3. Historie klubu. 4

3.1 Založení klubu a léta 1970-2010. 4

Období 1970-1989. 4

Období 1990-2010. 5

3.2 Léta 2010-2020. 6

Vnitřní vody. 6

Mořské vody. 8

3.3 Členstvo. 9

Současná členská základna. 9

Výbor spolku. 9

Vzpomínáme. 9

Čestní členové. 10

3.4 Kapitánská kvalifikace. 11

3.5 Lodě. 13

Privátní plavidla. 13

Klubová plavidla. 14

La Grace. 15

3.6 Rozkoš. 17

Tělovýchovná jednota Slávia Jachting Česká Skalice. 17

Vodní sporty Náchod. 17

Obec Nahořany. 17

3.7 Vybrané plavby. 19

Plavby sportovního charakteru. 19

Plavby rekreačního charakteru. 20

4. Fotodokumentace. 23

________________________________________________________________________________

1. Jemná náruč moře

Často jsem za bouře přemýšlel o životě a smrti. V těch chvílích se mi smrt zdála něčím přirozeným. Jako by souzněla se zákony přírody, kterým se člověk snaží vymknout. Samozřejmě marně. I přes úzkost, které se člověk neubrání, protože je jenom divákem v nádherné přírodní divadelní hře. Může to být s tragickým koncem. Ale možná by byl jenom tragikomický.

Představuji si poslední minuty a vteřiny života v objetí moře. A moře se mi zdá laskavé. Vždyť mě padesát let snáší jako veš na svém kožichu. Není divné, že se občas neklidně bouří a pokouší se mě setřást. Ostatně nejsem sám, co se drží hladiny zuby nehty. Je nás víc. Představuji si, jak v objetí moře klesám pomalu ke dnu. Ruce vlají jako by mávaly na rozloučenou. Vzrůstající tlak mění tvar těla. Mořský proud nedovolí pádu (nebo raději letu), aby byl čistou vertikálou. Dokonce moji tělní hmotu nese i vzhůru, protože i teď plně podléhám mořským zákonům.

Ale kam se poděla duše? Jako kluk jsem duši často viděl. Abych nemusel domů, lovil jsem ryby v řece Dyji a potom je opékal nad ohněm. Každá ryba měla duši. Byl to jakýsi dvojměchýř. Říkalo se mu prostě duše. Ta rybí duše byla unášena řekou a já jsem věřil, že do moře.

A co moje duše? Plave? Nebo se se mnou potopí? Do jaké hloubky zůstane v mém těle? Když poplave vzhůru k hladině a vynoří se, co potom? Odplave? Odletí? A nebo zemře se mnou v hlubinách? Nekonečně otázek. Co když je duše jenom iluze jako náš život? Prchavý zlomek času, který vlastně ani neexistuje? Stačí, že se divíme jak to, že vůbec něco je. Neměli bychom se tedy divit, že něco není. Ale já pořád jsem, protože vnímám.

Bouře utichá a modrá sluneční obloha dává naději, že naše divadelní hra na otevřené mořské scéně bude ještě nějakou chvíli pokračovat.

(Rudolf Krautschneider: Jak zvorat oceán)

Zpět

2. Odysseus

Otevřeme-li naučný slovník, zjistíme, že Odysseus byl jako my všichni synem svých rodičů. Byl však také ithackým králem a vedle Hérakla a Thésea nejznámějším hrdinou řeckých bájí. Jeho statečnost, odvaha, vytrvalost a chytrost se staly pro další generace příkladem.

Odyssea je současně nejvýstižnějším pojmenováním dlouhé a strastiplné, přitom však smysluplné cesty. Je jenom otázkou, zda na tom má větší podíl sám Odysseus nebo Homér, který ho povýšil na hrdinu svého příběhu o 12.110 verších.

Ten začíná Trójskou válkou. Vznikla  kvůli vdané ženské – půvabné spartské dámě Heleně, kterou tamnímu královi citově odloudil a unesl trojský princ Paris. Spolu s ní zmizela jejímu manželu Meneláovi i pokladnice, takže důvodů k nastávajícímu krvavému konfliktu bylo více.

Odysseovi se jako spojenci do války příliš nechtělo, ale čest je čest. V dlouhé válce, v níž padl i lstivý Achilleus se náš hrdina osvědčil jako válečník i diplomat. Kdoví, zda by se na trojské pláni nebojovalo ještě dnes, kdyby nebylo jeho nápadu s dřevěným koněm a lsti, jejichž  nasazení nakonec boj rozhodlo ve prospěch řecké koalice.

Válka i tak trvala deset let a Odysseova cesta domů ještě déle… Byla strašná – to proto, že Odysseus na sebe přivolal Poseidonův hněv. Příčinou se stal konflikt, při kterém Odysseus na ostrově Kyklopů vypíchl prvnímu z nich oko. Nic nepomohlo, že byl v právu – obr předtím zabil šest jeho mužů a pokoušel se kusem skály rozbít i hrdinovu loď. Byl ale synem jmenovaného boha moře, a protože strašně řval bolestí, taťka ho vyslyšel.

Na každém z míst, která při další plavbě navštívil, čekala pak na Odyssea léčka. Šlo o ostrov vládce větrů Aiola, zemi lidožroutů Laistrýgonů, ostrov kouzelnice Kirké, Hádovo podsvětí, ostrůvky Sirén s úžinou, kde na jedné straně číhala obluda Skylla, na druhé děsivý vír Charybdy.

Následovaly ostrovy boha slunce Hélia a nymfy Kalypsó – ta Odyssea obklopila nádherou, o jaké se mohlo snít jen bohům a tak se jí podařilo zdržet ho na jeho cestě o plných sedm let – ale náš hrdina nezapomněl. Toužil se vrátit se mezi své do rodné vlasti, kde na něj čekala žena Pénelopa, odmítající stovky zájemců o trůn a její ruku. A s ní i syn Télemachos.

Od Kalypsó odplul Odysseus na voru a poté, co vor ztroskotal, dokrauloval k pobřeží země Fajáků. To již byl na dohled od břehů rodné Ithaky. Domů se vrátil v převleku žebráka. Ač stařec, dokázal jako jediný napnout svůj pověstný luk a spolu se synem pobít všechny ty palácové příživníky.

Pak již přišel i happyend – setkání s věrnou ženou a královský stolec. A šťastně pak žili, byli…

Skutečnost? Pohádka? Nebo snad jinak? Po tomto vyprávění každý člen či přítel našeho klubu pochopí, proč jsme si jméno bájného hrdiny do názvu klubu přisvojili, proč jsme i jednu z jachet dle Homérova eposu pokřtili, proč občas zavítáme na Jónské moře a jeho rodnou Ithaku – stručně řečeno, proč si ho nejen se sklenkou v ruce u jeho pomníčku v obci Stavrós při zátoce Polis (odkud kdysi vyplul na cesty) stále připomínáme.

Zpět

3. Historie klubu

3.1 Založení klubu a léta 1970-2010

Na rozdíl od personálního obsazení při stvoření světa stála roku 1970 při založení Odysseus Jachtklubu Hradec Králové parta nadšenců, která se rok předtím vydala na malých jachtách Achát a Olivín po stopách zmíněného nejvýznamnějšího hrdiny starořeckých bájí. Trasa plavby vedla z Chorvatska do Jónského moře a odtud Korintským průplavem do moře Egejského.

O dobrodružství – podobně jako v případě Odysseově – nebyla nouze: chyběly námořní mapy, a tak jedna z posádek prožila nejprve nepříjemné chvíle při výslechu vedeném čínskými soudruhy v albánském vězení v přístavu Drač a záhy poté, kdy při pokusu přistát na Onassisově ostrově Nea Skorpios narazila na nepochopení ze strany goril  jeho ostrahy.

První zkušenosti s mořskou nemocí některé odradily, těm ostatním pronikla zato mořská sůl dokonale pod kůži. A snad i proto, že moře leží dál než Tálínský rybník, je nakonec volání dálek a stesk a vzpomínky přivedly k tomu, že v Hradci Králové založili klub orientovaný na námořní jachting.

Historickým dnem založení klubu byl 15. květen 1970, kdy se pro nás nejkrásnějšímu sportu upsalo přesně třiatřicet občanů tohoto státu: Fiala, Dočkalová, Dudek, Faltus, Franklová, Hábík, Hanáková, Horáková, Chour, Jebousek, Ježek, Jüttner, Machala, Merhaut, Mládek, Nosková, Novotná, Pácha, Pazdera, Pražáková, Ried, Semerád, Souček, Součková, Šafář, Vognarová, Winiarská a samozřejmě i ti, kteří zůstali klubu věrni dodnes: Krejsa, Stránský a Žilková.

Již při vzniku klubu přijali jeho zakládající členové tři postuláty:

  1. získat pro plavbu nezbytnou kvalifikaci a praxi
  2. poučit se ze stavby vlastních lodí
  3. založit vlastní kotviště a vybudovat zde vodáckou základnu

To vše pak postupně cílevědomě realizovali.

Události let 1970-2010 jsou zahrnuty v Almanachu 1970-2010, vydaném při příležitosti čtyřicátého výročí založení klubu. Ta léta je možno rozdělit na dvě období:

Období 1970-1989

Šlo o éru socializmu se všemi ji provázejícími problémy. Každé spolkové konání bylo stranou, vládou a kdekým v místě bedlivě sledováno. Po zvážení jsme zvolili zastřešení Svazem pro spolupráci s armádou (Svazarmem), který se hlásil k brannému vodáctví. Občas jsme uspořádali soutěž ve veslování, což okresnímu výboru zmíněné organizace stačilo.

K námořnímu jachtingu jsme přistupovali obezřetně – výjezdy na Balt (jiná oblast plavby stejně nepřicházela v úvahu) jsme vždy zdůvodnili družbou. S polským pobřežím jsme se seznámili dík přátelům z AZS Wroclav víc než důkladně.

V NDR jsme byli odkázáni na Greifswaldskou zátoku. K plavbě jsme tu využívali jachty Apokalypsa, o kterou jsme se majiteli Pacasovi starali. Jednou jedinkrát se nám s touto lodí pod kapitánem Křížem podařilo vyjet do Švédska, kde se v Karlskroně odehrávala událost zvaná Operation Sail.

Doma jsme měli první základnu na předměřickém Správčickém písníku, kde jsme prováděli jachtařský výcvik na dvou Optimistech. V roce 1973 jsme přesídlili na právě napuštěnou, z Hradce Králové 29 km vzdálenou, přehradu Rozkoš. Kotviště jsme tu v dotčených létech dvakrát vystřídali a nakonec skončili v současné zátoce na východním cípu poloostrova u hlavní hráze.

První posun pod chatičky přinesla instalace klecí Státního rybářství, druhým jsme byli potrestáni za konflikt s předsedou vlády soudruhem Korčákem, který sem dojížděl provokativně chytat štiky přímo ze sádek. Založili jsme zde ve spolupráci s TJ Slávia Nové Město tradici regat Odysseův pohár I a II. Nešťastné období normalizace jsme nakonec šťastně přečkali.

Období 1990-2010

Ihned po sametové revoluci jsme se sešli a rozhodli pro samostatnou existenci. Žádná tělovýchova, žádný vodácký svaz. Nejprve vše běželo skromně ve vyjetých kolejích, záhy jsme však chytili “druhý dech”.

Členská základna se postupně měnila. Většina zakládajících členů odešla, jiní zemřeli. Přišla řada nových lidí, které jsme proškolili, a kteří – poté, co nabyli zkušeností – začali  kajuťácké regaty vyhrávat.

Areál oživil příchod Zdeňka Chlupáče a Ivo Kukly – jejich nápady, iniciativa a činy. Výsledek nám zejména dík jim začali mnozí závidět. Přispěly k tomu i dobré vztahy s Povodím Labe, Státní plavební správou a Slavií.

Podrobnosti o činnosti klubu o tomto období se v případě zájmu dozvíte z již zmíněného Almanachu.

Zpět

 

 

 

3.2 Léta 2010-2020

Vnitřní vody

Posledních deset let klubové činnosti se na vnitřních vodách vyznačovalo zejména rozšířením a zkvalitněním kotviště na Rozkoši.

2011    Prvotní instalace svážnice a plošinového mola / Rozkoš / Ivo Kukla

Zemřel Martin Paukert

2012    Udělení čestného členství Ing. Dvořákovi / TJ Slávia Česká Skalice

Založení webových stránek / Robert Jiránek

Veřejná beseda o plavbě La Grace v Karibiku / Kostelec n. Orlicí / Pepa Dvorský, Jiří Stránský

Zemřel Péťa Pinkas

2013    Prodloužení slipu a osazení plošiny / Rozkoš

Zavedení Internetu na kotvišti / Rozkoš / Jaroslav Horáček senior

Experimentální zpevnění jižního ostrohu zátoky kotviště / Rozkoš / Povodí Labe

Dětská loďka / Rozkoš / Jiří Stránský

První pivní rozjímání / Hradec Králové, náplavka Smetanova nábřeží / Jiří Stránský

2014    Příprava přeregistrace klubu na spolek

Zřízení parkoviště / Rozkoš, louka u chatiček / Zdeněk Chlupáč

Příprava plavby na polských Mazurách / Jiří Stránský

Druhé pivní rozjímání / Hradec Králové, Gayerova kasárna

Komunální volby /  Nahořany - navázání spolupráce s novým vedením

Zemřel Vláďa Krámský

2015    Registrace klubu jako spolku. Nové Stanovy.

Výměna průkazů vůdce malého plavidla / 43 osob / Jiří Stránský

První Dětský den / Rozkoš

Udělení čestného členství Honzovi Smrčkovi / VS Náchod

Zemřel Kája Šmejkal

2016    Regaty na Rozkoši naposled dle Skendykepu, příprava přechodu na nový systém

Nový vjezd ke kotvišti / Zdeněk Chlupáč

Navýšení počtu brigádnických hodin kotvících (z pěti na osm) / Rozkoš

Druhý Dětský den / Rozkoš

Nové vedení Vodních sportů Náchod (včetně předsedy)

Martin Valášek školitelem a zkušebním komisařem Státní plavební správy.

Zemřel Toník Hlušička

2017    Instalace a křest majáku / Rozkoš / Ivo Kukla – čin roku

Zpracování Studie využití vodní nádrže Rozkoš / Hydroprojekt ve spoluprácí s Jiřím Stránským

Oslavy 50. výročí založení TJ Slávia Nové Město / Česká Skalice

Zavedení nového hendykepu pro regaty na Rozkoši, spojené s novým proměřením lodí  / Jaroslav Horáček senior

Třetí Dětský den / Rozkoš

Nové vedení VS Náchod

Zemřel Vašek Dřevo

2018    Instalace sociálního příslušenství / Zdeněk Chlupáč – čin roku

Úprava terénu a výsadba v okolí majáku / Ivo Kukla

Zhotovení sklenice s motivem majáku / Ivo Kukla

Nákup nové pramičky

Čtvrtý Dětský den / Rozkoš

2019    Doplnění bójí na celkový počet povolených dvaceti

Výměna kapitánských průkazů

Pátý Dětský den / Rozkoš

Zemřel náš čestný člen Honza Smrček

2020    Oslavy padesátého výročí založení klubu / Rozkoš, IC Hradec Králové

Každoročně je sestaven a rozesílán členům plán práce a členům a institucím zajímavé novoroční přání (Péef). V období masopustu se pravidelně uskutečňují Rypáčkové hody.

Jarní a podzimní brigády v rozkošském areálu jsou pro zde kotvící povinné. Počet hodin je limitován.

S účastí na nich a pracovní morálkou však nejsme vždy spokojeni.

Počet dvaceti bójí, povolených Státní plavební správou, byl dosažen. O rozšíření v zájmu bezproblémového provozu a respektování klidu neuvažujeme.

Zpět

 

Mořské vody

Posledních deset let klubové činnosti na mořských vodách spočívá především ve využívání brigy La Grace a spolupráci s Pepou Dvorským.

2011    Křest brigy La Grace / Řecko – Athény, Cap Sounion

Plavba na lodi La Grace /  Španělsko: Malorka, Menorka, Barcelona

Plavba lodi Huck po Dunaji / První etapa: Komárno - Železná vrata / David Stránský

2012    Plavba na lodi La Grace / Karibik

Havárie La Grace / Španělsko, Marlbello na Costa del Sol             

Pokračování plavby po Dunaji / Druhá etapa: Železná vrata - Cerna Voda

2013    Účast La Grace v Tall Ship Race / Barcelona – Toulon - La Spezia / 1. místo

Výstavka věnovaná La Grace / Hradec Králové – Městská knihovna

Plavba lodi Huck po Dunaji / Třetí etapa Cerna Voda - Sulina. Celková délka plavby 1038 Nm.

Zájezd na výstavu lodí / Rakousko, Tuln

2014    Beseda o La Grace pro veřejnost / Hradec Králové – Bio Central / Pepa Dvorský

Udělení medaile za zásluhy o propagaci hradeckého sportu Pepovi Dvorskému / Statutární město Hradec Králové

2015    Plavba na lodi La Grace / Norsko, Alesund - Bergen - Kristiansand

Účast La Grace v Tall Ship Race / Belfast - Alesund - Aalborg / 2. místo

Výstava Na vlnách pod plachtami / Hradec králové: Muzeum / Pepa Dvorský

2016    Plavba na lodi La Grace / Itálie, San Stefano - Elba - Piombino

Jachtařská výstavka / Hradec Králové, Infocentrum Eliščino nábřeží

Zpět

 

3.3 Členstvo

Současná členská základna

Klub má v přítomnosti 64 členů. Jsou jimi tito jachtaři:

Bareš, Bednář, Benda, Bokůvka, Bořek, Čipčala, Dvorský, Dvořáček Josef, Dvořáček Martin, Groh, Havlík, Hebký, Hemrlík, Hladík, Hlávko, Horáček Jaroslav sen, Horáček Jaroslav jun, Horáček Václav, Houška, Chlupáč, Chmelař, Jeřábek, Jiránek, Jirman, Khol, Klement, Kodytek, Koreček, Kozák, Krejsa Josef, Kukla, Kuličková, Lupoměský, Marek Cyril, Marek Josef, Matyáš, Matyska, Motloch, Němec, Nepovím Richard sen, Nepovím Richard jun, Parma,  Peršín, Petráček Milan sen, Petráček  Milan jun, Pilc, Rákosník, Rezek, Sixta, Smetana, Starosta, Staštík, Stránský David,  Stránský Jiří,  Stránský Jirka, Šlégr, Šulák, Tichý, Urban, Valášek, Vaňurová, Věchet, Wolf, Žilková.  

Stav členské základny je setrvalý. Při přijímání nových členů je výbor opatrný – po nedobrých dřívějších zkušenostech praktikujeme čekatelské období a od osoby doporučující dotčenou osobu požadujeme záruku.

Výbor spolku

Významnou zásluhu na tom, že klub přečkal doby zlé a dnes prosperuje, má výbor. V jeho čele se postupně vystřídali Ing. Josef Ježek, JUDr. Radim Jüttner, PhDr. Bronislav Pazdera, Vladimír Krámský, po roce 1990 opětovně JUDr. Jüttner a nakonec v této funkci dodnes působící Jiří Stránský. Není tajemstvím, že to byl právě on, kdo klub šťastně provedl léty 1970-1990, v nichž byl negativně zapsán na stranickém indexu a tím z výkonu této funkce oficielně vyloučen.

Dnes výbor pracuje v sestavě Jaroslav Horáček senior, Zdeněk Chlupáč, Pavel Němec, Jiří Stránský a Martin Valášek - spolupracují s ním pak Michal Jirman, Ivo Kukla, Dana Kuličková a Jirka Stránský.

Vzpomínáme

K našemu zármutku nás v létech 2010-2020 opustili:

2011    Martin Paukert

Přátelsky laděný kluk, vždy ochotný každému pomoci. Rád plachtil v Polsku, kde měl řadu přátel.

 

2012    Petr Pinkas

Svéráz, zaměřený na vlastní partu a loď.

 

2014    Vladimír Krámský

Obětavý a přemýšlivý, nerozlučný kamarád Vládi Rákosníka. Klub řídil v období končící normalizace jako předseda prozíravě. Neřečnil, ale smysluplně konal.

 

2015    Karel Šmejkal

Pamětník počátků klubu. Překládal Dicka Francise a vyznačoval se anglickým humorem. Byl oblíben a všemi převelice milován.

 

2016    Antonín Hlušička

Patřil též mezi zakládající členy. Byl blízkým přítelem Káji Šmejkala. Žil v ústraní, nevynechal však přitom žádnou naši schůzi.

 

2017    Václav Dřevo

Odchovanec Trzebieze. Později kapitán šífů přepravujících uhlí do Chvaletic. Všeuměl: s kladívkem, kleštěmi a šroubovákem opravil na lodi cokoli.

 

Všichni zmínění měli klub rádi a předávali mu přitom hodný kosek své  originality. Nechť proto jejím nebeskému výhledu lahodí i nadále šum vln a svist větru a z jejich duší nevymizí trvalá vzpomínka.

Čestní členové

Čestnými členy klubu se během let stali Ing. Jaroslav Dvořák (TJ Slávia) a Ing. Jan Smrček (VS Náchod). Dále pak Pepa Dvorský, Zdeněk Chlupáč, Ivo Kukla a Jiří Stránský.

Při příležitosti padesátého výročí vzniku klubu čestné členství udělujeme nejvýznamnějšímu českému námořnímu jachtaři a našemu věrnému příteli Rudolfu Krautschneiderovi. Kapitánské oprávnění získal stejně jako někteří z nás ve školícím středisku PZŽ na Štětínském zálivu v polské Trzebiezy. Postavil plnoplachetník Victory. Pod plachtami projel celý svět a s lidmi kolem něj a s jeho horizonty mnohé i prožil.

Byl i v Antarktidě. Mezi výjimečné story se nepochybně řadí i jeho přítomnost a přežití na souostroví Falklandy v době anglo-argentinského válečného konfliktu. O svých plavbách a  významných polských jachtařích sepsal řadu znamenitých knih. Nepominul ani přemýšlivá děcka, kterým věnoval  útlý spisek Vnučka oceánu.

Zpět

 

3.4 Kapitánská kvalifikace

Za kapitánskými kursy jsme se vydali do polské Trzebieze poprvé v roce 1970 a vedla nás přitom přímo prozíravá ruka prozřetelnosti. Tamní výcvikové středisko PZŽ, položené na Štětínském zálivu, připomínalo sice svým režimem silně tereziánskou vojnu, ale naučili nás tam pro budoucí bezpečnou plavbu neskutečně moc.

Nejvíc se o to zasloužili instruktoři kpt. Chmielewska a inž. Tytkowski – první z nich rozuměla dobře česky a druhý byl po Komenském asi tím nejsvědomitějším pedagogem žijícím na sever od Alp. Nesmírně důležité bylo i to, že nás přijali za vlastní. Dodnes jsme jim zato moc vděční. Moc nás dojalo, když 21. srpna 1970 při ranním nástupu stáhli polskou banderu do půl žerdě a upřímně se omluvili za vojenskou anexi z předešlého roku.

S řadou polských jachtařů a klubů jsme pak navázali přátelství, a proto se také naše první plavby uskutečňovaly na polských jachtách a na Baltu. Díky jejich pohostinnosti jsme se též mohli v roce 1974 zúčastnit úžasného spektáklu Operation Sail – přehlídky největších současných plnoplachetníků konané v polském přístavu Gdynia.

Rozhodující úlohu pro získávání kapitánské kvalifikace sehrálo nejen u nás, ale v celé republice, od “časů dřevních“ naše vlastní školící středisko. V období socializmu fungovalo pod hlavičkou klubu. Školilo zájemce o průkaz vůdce malého plavidla, opravňující k vedení lodi na vodách vnitřních a také zájemce o patent, opravňující k plavbě na moři (průkazy 2.0, 2.1, 2.2, které jsou platné dodnes).

V roce 1990 bylo transformováno v subjekt privátní, pojmenovaný Yachting Centre Clipper. Pod dozorem Státní plavební správy školí dodnes úspěšně vůdce malého/rekreačního plavidla, pod dohledem Námořního úřadu pak i velitele námořních jachet (oblasti plavby C a B). Oprávněno je školit i zájemce o průkaz radiotelefonisty (omezený, všeobecný a SRC). Řídí ho Jiří Stránský a díky bezkonkurenčním výsledkům u zkoušek požívá v ČR skvělé pověsti. V oblasti námořní Jiřímu významně asistuje Zdeněk Chmelař.

Každý člen klubu získal a většinou i využívá příslušnou kapitánskou kvalifikaci. Oblast osobně vedené plavby je u každého jednotlivce pochopitelně jiná, odvislá od jeho časových možností a zájmového regionu. Některým postačuje Rozkoš, případně další naše či zahraniční vnitřní vody, jiní se specializují na moře. Mnozí se však věnují obojímu. Záběr je velice široký a co do rozsahu potěšitelný.

V rámci získávání a rozšiřování kvalifikace jsou využíváni k tomu oprávnění členové klubu, někdy i cizí. Středisko školí, ale stará se též o svoje frekventanty – při plánování a zajišťování plaveb, výměně průkazů i jinak.

Současný jmenovitý přehled držitelů příslušných patentů v klubu:

Velitel námořní jachty

A – Dvorský, Stránský Jiří

B – Chmelař, Jeřábek, Jirman, Krejsa, Marek Cyril, Nepovím Richard senior, Parma, Stránský David, Valášek

C – Bareš, Dvořáček Martin, Horáček Jaroslav senior, Horáček Jaroslav junior, Horáček Václav, Jiránek, Khol, Koreček, Matyáš, Motloch, Němec, Nepovím Richard junior, Věchet

(přehled není úplný – někteří členové klubu na dotaz v anketě neodpověděli)

Vůdce malého, případně i rekreačního plavidla

Tuto kvalifikaci získali s největší pravděpodobností všichni.

 Zpět

 

 

3.5 Lodě

Privátní plavidla

Jméno

Typ

Vlastník

Adriana

Sportina 595

Bořek

Agapi

 

Starosta

Aku

 

Stránský Jiří

Amfitrita

Gemini 2000

Valášek

Annie

AVAR 23 Costa

Horáček Jaroslav junior

Blue Bird

 

Urban

Café

Cafe 24

Petráček Milan junior

Calypso

480 (motorák)

Hlávko

Elba-Li

Cafe 24

Sixta

Ellie

Phobos 24

Němec

Faraon

 

Dvorský

Ciara

 

Šlégr/Tichý

Iva

Corweetee 650

Havlík

Iris

Sportina 620

Chlupáč

La Grace

 

Dvorský

Maria

Neptun 22

Klement

Marísol

Sasanka 660 SN

Horáček Jaroslav senior

Mašár 2

(motorák)

Kukla

Odyssea I

Sprint

Lupoměský, Dvořáčkovi, Stránský Jiří

Odyssea II

Sasanka

Dvořáčkovi

Orca

 

Bokůvka

Penelope

Retihana 24

Jirman

Potápka

 

Koreček

Pralinka

Neptun 22

Hebký

Selkie

 

Kozák

 

VIVA 700

Dvořáčkovi

Téměř ve všech případech jde o plachetnice, vybavené pochopitelně pomocnými motory. Ryze motorových lodí je jen několik. Celkový počet lodí činí 25.

Přehled není zcela úplný – někteří členové klubu na dotaz v anketě neodpověděli. Jmenované lodě jsou schopné plavby na vnitřních vodách ČR, některé i plavby mořské. Oblast plavby je vyznačena v technickém průkazu plavidla.

Klubová plavidla

Klub jako takový žádné plavidlo nevlastní. Stavbě lodí svépomocí odzvonilo – výrazně dnes převažují lodě továrně vyrobené, opatřené spíše z druhé ruky (cena starší lodi je s cenou nové neporovnatelná).

Podíváme-li se do historie: první byl Moby Dick. Šlo o jachtu zakoupenou od turnovských přátel, opravenou a upravenou Jiřím Stránským. Loď byla pokřtěna na Rozkoši. Než odešla do věčných lovišť, umožnila Jiřímu a dalším základní výcvik. Potěšila i návštěvy – dochovány jsou třebas fotky z návštěvy zpěváků Milušky Voborníkové a Jana Spáleného.

Největší v klubu postavenou lodí byla devítimetrová kýlová námořní jachta polské konstrukce, pojmenovaná  4+. Stavěla ji čtyřka amatérů: Pavel Boštík, Jirka Kulička, Pavel Stránský a Jiří Stránský. Přidané Plus zastupoval pravděpodobně sám Neptun. Po dokončení se na Rozkoši  pravidelně účastnila místních regat a pokud silněji foukalo, pravidelně je vyhrávala. Slané mořské vody nikdy neokusila. Poté, co změnila majitele, byla sice vystrojena k plavbě kolem světa, k níž však pro náhlé vážné onemocnění kapitána nedošlo. Dnes odpočívá v pokoji na souši v České Skalici.

Stejnou loď postavil i Jarda Koreček. Svoji jachtu trefně pojmenoval Potápka. Při všech svých plavbách čestně obstála. Proplul s ní kanály do Marseille a zde pak brázdil vody nebezpečného Lvího zálivu a přilehlého Středozemního moře.

Křty obou lodí (první na Rozkoši, druhé ve Chvaleticích) se staly - jak velela tradice - klubovou záležitostí. Věčná škoda, že dnes se toto stalo spíše výjimkou.

S přihlédnutím k jménu klubu třeba nakonec zmínit dvě ploutvokýlové jachty Odyssea I a II. První postavili Kája Lupoměský, Jiří Stránský a Pepa Dvořáček. Druhou posledně jmenovaný zakoupil. Obě připomínají název klubu, a byla jim proto svěřena asistence při oslavách současného klubového jubilea.

La Grace

Pokud jde o moře, pak tu má oprávněně své místo briga La Grace kpt. Pepy Dvorského. Poté, co kpt. Ruda Krauschneider prodal svoji Victory, jde o jediný plnoplachetník plující pod českou vlajkou, s kterým Pepa pořádá sportovní a rekreační plavby.

Účastní se také mezinárodních regat. Jejich tradice vznikla v roce 1938 – tedy ještě před druhou světovou válkou – a to v hlavě švédského kapitána Arnolda Schumburga. Po válce ji vzkřísil britský právník Bernard Morgan. První ročník tohoto každoročně pořádaného závodu se odehrál v roce 1958, a to na trase Dartmouth – Torbay – Lisabon.

Jmenovaná loď se ho zúčastnila vícekrát. A do jeho historie se nesmazatelně zapsala právě v posledním desetiletí. V roce 2013 Mediterraen Tall Ship Race na trase Barcelona – Toulon – La Spezia vyhrála a poté byla v roce 2015 Tall Ship Race na trase Belfast – Alesund – Kristiansand v cílovém dánském Aalborgu druhá (zvítězila polská loď Fryderik Chopin).

Svatosvatá pravda, i když na první pohled k neuvěření!

Ačkoliv si to mnoho jachtařů i historiků myslí, není pravda že by se námořní dějiny zemí Koruny české začaly psát až v moderní době. Prvním Čechem, který prokazatelně podnikl cestu po moři byl na konci 10. století sv. Vojtěch, který, jako mnoho Čechů po něm, vyplul z Gdaňska.

Následovala ho celá řada diplomatů, vědců, misionářů a cestovatelů. Byli mezi nimi ale i skuteční námořníci, jako například lodní lékař Jindřich Vávra z Brna, který se účastnil části výpravy rakouské fregaty Novara kolem světa a později svět obeplul na fregatě Donau. Máme však i své objevitele. Teplický rodák Julius Payer byl kapitánem lodi Vizeadmiral Tegetthoff, která roku 1873 objevila Zemi císaře Františka Josefa I. a proto na ní nalezneme Teplickou zátoku, Brněnský či Šanovský mys.

Avšak nejzajímavějším námořníkem je pro nás Augustin Heřman. Právě on a jeho briga La Grace, jsou zřejmě prvními, kdo začali psát skutečné dějiny české námořní historie! Jeho námořní život byl spojený zejména s jeho lodí “La Grace” (volně přeloženo “Půvabná“). Právě ona ho doprovázela na jeho obchodních i objevných cestách kolem Evropy, Ameriky, po ostrovech Karibského moře i přes Atlantický oceán. La Grace byla vůbec nejslavnější korzárská loď za raných dnů Ameriky. Každý rok vyplouvala do Karibiku a zde s guvernérovým povolením přepadala nepřátelské koráby. Pověstné je třeba její vítězství nad dvěmi španělskými barky naloženými cukrem, tabákem a vínem u pobřeží Guatemaly.

Replika byla stavěna v egyptském Suezu pod osobním dohledem kpt. Pepy Dvorského a Daniela Roseckého. Ruku k dílu přiložila na místě obětavě jak Pepova rodina, tak řada dobrovolníků.

Pokřtění na místě stavby proběhlo dne 5. prosince 2010 v duchu místních tradic jen v úzkém kruhu jejích stavitelů. K oficiálnímu, veřejnému křtu došlo pak v řeckých Athénách – Pireu, konkretně v Marině Flisvos dne prvního května L.P.2011.

Od té doby – s malou přestávkou, kterou si vynutila generální oprava po havárii lodi 25. října 2012 u španělského přístavu Marbello (provincie Malaga, pobřeží Costa del Sol), briga stále pluje, k plné spokojenosti jachtařů i nezasvěcených. Navštívila tři kontinenty: vedle Evropy také Afriku a Ameriku. Přeplula Atlantik. V prosinci 2019 loď přečkala krušné okamžiky u italského ostrova Pantelleria. Bez kormidla musela čelit bouři a větrům o síle 44 knotů na metrových vlnách, které jí u návětrného přístavního mola způsobily mnohá poškození. Při přezimování v Africe tak La Grace prošla další důkladnou opravou.

Technická data lodi:

Typ lodi           briga

Délka   23.95 m (celková 32.40 m)

Šířka   6.44 m

Ponor  2.80 m

Výška stěžňů  25.50m (nad hladinou)

Plocha plachet            400 m2

Motor a jeho výkon     diesel MAN 295 HP

Výzbroj            8 kanonů

Posádka          5 osob

Počet cestujících        33 osob

Oblast plavby  A (bez omezení)

Veřejnost na sebe loď upozorňuje stálou výstavou v terezínské pevnosti.

 Zpět

 

 

3.6 Rozkoš

Zmíněná přehrada, zvaná Východočeské moře, leží v otevřené podhorské krajině. A má tudíž pro jachting příhodné podmínky. Převládají tu západní a severovýchodní větry. Ty druhé přicházejí od tzv. Náchodské branky a bývají velmi silné. Vlny na hladině při nich dosahují více než metr.

Vstupní část slouží individuální rekreaci, zejména koupání. Navazuje na kemp umístěný na břehu, při silnici na Náchod. Hlavní část je předurčena vodním sportům, padesátimetrový pás při břehu pak koupání a rybařině. Tato možnost je vyloučena při Rovenské hrázi a v místě kotvišť.

Odehrávají se zde i regaty třídových i kajutových plachetnic. Náš spolek zastřešuje červnový Odysseův pohár I (jednokolový, noční) a Odysseův pohár II (dvoukolový, denní). TJ Slávia Česká Skalice pak pořádá v červenci regatu 4 hodiny Rozkoše.

Pořadatelskou službu zajišťuje Slávia. Regat se účastní méně než deset lodí, většinou našich. Jachty mají stanovené hendykepy. Lodě proměřuje Jarda Horáček senior. V uvedených regatách permanentně vítězí náš Martin Valášek.

Kotviště OJK se nalézá na východním cípu poloostrova u hlavní hráze. Jeho výhodou jsou strmé břehy a velká hloubka. Vzhledem k tomu, že je zátoka vystavena polským větrům, její ostrohy bohužel postupně mizí a plocha se zmenšuje.

Na poloostrově nejsme sami. Náš klub zde spolu s TJ Slávia působí od samého začátku, Vodní sporty Náchod okupovaly nejatraktivnější břeh později.

Tělovýchovná jednota Slávia Jachting Česká Skalice

TJ Slávia Česká Skalice (dříve Nové Město) je našim partnerem od prvopočátku. Založena byla v roce 1968 a nedávno oslavila padesát let. Věnuje se výhradně vnitrozemskému jachtingu a je schopná organizačně zajistit regaty kajutových plachetnic. Má i svoji Vodní záchrannou službu.

Spolu s námi pořádá každý rok Odysseův pohár I a II, sama pak ještě regatu 4 hodiny Rozkoše. Dlouholetého předsedu Ing. Dvořáka vystřídal po jeho smrti nám příznivě nakloněný pan Hamp.

Vodní sporty Náchod

Tento spolek (podobně jako náš fungující za socíku v rámci Svazarmu) je našim bezprostředním sousedem. Do nedávné doby byly vzájemné vztahy spíše napjaté a fungovaly jen díky zesnulému správci jejich areálu  Ing. Smrčkovi. Od volby nového výboru a předsedy se narovnaly.

Obec Nahořany

Na této obci jsme životně závislí: horní část našeho areálu leží na pozemcích v jejím vlastnictví. Bývalý starosta nám (a vlastně ani dalším pronajímatelům okolních parcel) nepřál. Toto se v posledních létech po volbě nového pana starosty a zastupitelstva naštěstí zásadně změnilo. Úzce spolupracujeme a pro nahořanské i naše děti pořádáme od roku 2015 každoročně obcí ceněné Dětské dny.

Klubové kotviště získalo svoji současnou tvář postupně. S původními přístavišti, nalézajícími se blíže hlavní hrázi, se jeho podoba srovnat nedá. Situováno je na pozemcích České republiky spravovaných Povodím Labe, a také pak na pozemcích obce Nahořany. Jejich pronájem je zpoplatněn.

Areál zahrnuje klubovnu s kuchyňkou a sociálním příslušenstvím, chemické WC, sklad a další úložné prostory. Je oplocen a přístupný vraty a vrátky, doplněnými kovovým schodištěm. Máme tu i studnu a přípojku elektřiny (ta současná je přivedena z areálu Vodních sportů Náchod).

Lodě jsou zde ukotveny na dvaceti Státní plavební správou povolených a takřka beze zbytku využívaných bójích. Dočasné vyvazování plavidel umožňuje plovoucí a výhonové molo. K spouštění a vytahování lodí slouží mechanizovaná svážnice (slip).

Třešinkou na dortu je unikátní, v roce 2017 pořízený, maják. Umístěn je na hraně svahu, nad kamennými záhozy, provedených coby experiment Povodím Labe.

Technické parametry majáku:

Tvar     kruhový, s vyhlídkovou plošinou

Materiál           ocel

Výška  14.1 m

Průměr            1.30 m

Přístup vnitřní, po žebříku (s možným jištěním vystupujícího lanem).

Pokud jde o provoz kotviště, nelze nezmínit zásluhy jeho správců. Z někdejších třeba uvést Jirku Kuličku a Martina Dvořáčka, tím současným je Pavel Němec, kterému v jeho nelehké úloze pomáhá Michal Jirman a aktivisté.

 Zpět

 

 

3.7 Vybrané plavby

Plavby sportovního charakteru

Dvořáčkovi

Tato rodina absolvovala v posledních deseti létech nevídané množství plaveb. Pod vedením otce rodiny Pepy Dvořáčka šlo o třináct plaveb:

 

2011    Jadran                                    205 Nm           Gib Sea 43

Jadran                                    180 Nm           Bavaria 42

2012    Jónské moře                           284 Nm           Bavaria 50

2013    Tyrhénské moře                     220 Nm           Elan 343

Egejské moře                         194 Nm           Bavaria 46

2014    Jadran                                    160 Nm           Sprint (Odyssea I)

2015    Jadran                                    170 Nm           Sprint (Odyssea)

2016    Tyrhénské moře                     260 Nm           Beneteau 43

2017    Jadran                                    175 Nm           Gib Sea 43

2018    Mazurská jezera                     100 Nm           Phobos 29

Akvitánie/kanál j.Francie        95 Nm             motorová loď

2019    Jadran                                    195 Nm           Sasanka (Odyssea II)

Jónské moře                          290 Nm           Bavaria 42

 

Pod vedením nejstaršího syna Martina Dvořáčka šlo o sedm plaveb:

 

2014    Jadran                                    150 Nm           Sprint (Odyssea I)

Jadran                                    175 Nm           Elan 444

2015    Jadran                                    135 Nm           Sprint (Odyssea I)

Ligurské moře                        174 Nm           Sun Odyssey 469

2016    Egejské moře                         340 Nm           Beneteau 43

2017    Egejské moře                         325 Nm           Beneteau 43

2019    Jadran                                    195 Nm           Viva 700                    

Připočteme-li k tomu ještě šest plaveb Michala Dvořáčka a dvě Josefa Dvořáčka juniora (kteří ale členy klubu dosud nejsou), dostáváme se k úctyhodnému počtu 27 plaveb!

 

Jiří Stránský

Plavby jmenovaného se v poslední době odvíjejí od jeho metuzalémského věku. Nedávnou vlaštovkou sportovního charakteru bylo dále popsané Pobaltí. Většinou se však plaví na brize La Grace, která je živou legendou historie, nabízí mu jisté pohodlí a umožňuje společenský kontakt.

2017    Pobaltské republiky                520 Nm           Mac Gregor 26                      

Plavba na malé jachtě ve čtyřech byla provázena silnými větry – v jednom ze dnů plout nebylo vůbec možné. Tallin účastníky plavby zklamal zpola opuštěným jachtařským olympijským stadionem. Pomníky připomněl  obrovské tragédie vojenské lodi Rusalka a trajektu Estonia, které tu šly poblíž ke dnu.

Zajímavá byla plavba kolem ostrova Saaremaa (s větrnými mlýny a krátery po dopadu meteoritů v Kaali) do lotyšské Rigy, rozložené při ústí řeky Daugava. Tady bylo možno obdivovat historické město a olbřímí skvěle zásobenou tržnici, sestávající z pěti pro vzducholodě původně určených hal.

Zastávka v litevské Klajpedě (Němci zvané Memel) připomněla zločince Hitlera, který tu na balkonu místního divadla svého času vyřvával “Deutschland, Deutschland uber alles“ (Německo, Německo nade všecko - kterážto říše měla dle slov Haydnovy hymny sahat od Maasy až sem). Plavba skončila pod padesátimetrovými písčitými dunami Kurské kosy v Marině Nida, v místě proslaveném nálezy jantaru – a to na dohled od její ruským vojskem stále obsazené a pusté jižní části.

 

Plavby rekreačního charakteru

Jedná se o klubové plavby na La Grace. Účastníky těchto jedinečných plaveb s příchutí dávných časů byli  Pepa Dvorský, Jiří Hemrlík, Jaroslav Horáček, Josef Krejsa, Karel Lupoměský, Josef Marek, Vladimír Rákosník, Jiří Stránský, Karel Šmejkal a Jana Žilková. Šlo o tyto rejsy:

2011    Řecko                                     26 Nm             Pireus – Cap Sounion

Křest lodi La Grace (možno přeložit jako Půvabná, což je zvýrazněno  i dívčí figurou na přídi lodi ) – repliky brigy z 18. století – proběhl v místě stavby Suezu s místními lodními dělníky dne 5.10.2010.

Oficiální slavnostní křest pak následoval v řeckých Athénách, v Marině Flisvos dne 1.5.2011. Zúčastnily se ho tisíce lidí. Oslavy provázené bohatým programem zahájil sám primátor města. Když jsme odplouvali, houkaly na naši počest spontánně stovky zde kotvících lodí.

Na Cap (mys) Sounion jste vystoupili v korzárských převlecích. Šedesát metrů nad hladinou Egejského moře, pod tamním Poseidonovým chrámem, jsme poděkovali a následně pak potopili na dno Egejského moře pamětní mosaznou destičku s dedikací.

2011    Španělsko                              298 Nm           Mallorca – Menorca – Barcelona

Plavbu bych nazval “dívčí”. Na lodi byla mužská pětičlenná posádka a pětadvacet kadetů, povětšinou v sukních. Děvčata si v ničem s mužskými nezadala – ani ve výplazu na stožár do horního koše. Naslouchat jim, když zpívala, byl zážitek.

Nejprve jsme navštívili  Baleárské ostrovy. Nalodili jsme se v přístavu Palma de Mallorca – z tohoto ostrova poté následně přepluli na ostrov Menorca. Zde jsme přistáli v přístavu Ciudadella a ostrov následně celý až do hlavního města Maó projeli zapůjčenými auty. Okouzlily nás zde úžasné prehistorické památky a vychutnali jsme si tu gratis v místní palírně skvělý gin.

Nakonec jsme během dne a noci přepluli do Barcelony. Tady si pak připomněli objevitele Ameriky Kryštofa Kolumba, obdivovali úžasná architektonická díla Gaudího, zúčastnili se noční světelné show.

2012    Karibik                                    928 Nm           Martinik – Antigua – Puerto Rico – Hispaniola

Plavba započala v oblasti Návětrných Antil a pokračovala ostrovy Závětrnými. Posíleni místním rumem (naráželi jsme pak na něj, chtě nechtě, při všech přistáních) jsme v očekávání dobrodružství vyrazili zpod legendární sopky Mont Pelée (její erupce v roce 1902 tu zahubila v mžiku 28 tisíc lidí a přežil jen trestanec, ukrytý ve vězeňské kobce) k severu na nejdivočejší ostrov jménem Dominika. Ten jsme pak procestovali mikrobusem a poznali zblízka rastafariány a místní bídu. Nápis „Save our sons“ (Zachraňte naše syny) vypovídá za vše.

Následovaly ostrovy Guadeloupe a Antigua. Kostýmováni a s dudákem na přídi jsme výstřelem z děla přivítali tamní Nelsonovy doky připomínající zdejší pobyt admirála Horatio Nelsona nedlouho před legendární bitvou u mysu Trafalgar, v níž rozbil francouzsko-španělské loďstvo a zabránil tak Napoleonovi v jím plánované invazi do Anglie. Sám to však odnesl kulkou ostřelovače a smrtí.

Na ostrově St. Nevis jsme pak navštívili úžasnou námořní pevnost jménem Brimstone Hill (památka UNESCO). Na ostrově Sint Maarten nás očekával náš někdejší hradecký přítel Jirka Grossman. Hlavní atrakcí tu bylo letiště, kde stroje přistávaly tak nízko, že lidé držící se plotu vláli ve větru.

Zaujaly nás pak převelice i britské Virgin Islands s mohutnými přímořskými balvanitými bludišti. Na Puerto Ricu jsme se potkali s o něco větší a lépe vyzbrojenou (délka 28 metrů, 14 kanonů) replikou lodi Bounty. Setkání a vzájemná přátelská návštěva byly poslední, neboť nedlouho poté (v říjnu 2012, 120 mil od mysu Hatteras v americké Severní Karolině) tato loď nepřežila hurikán Sandy a šla i se svým kapitánem Robinem Walbridgem ke dnu.

Zdejší hlavní město San Juan s dvěma pevnostmi mi osobně učarovalo. Plánované připojení k USA (coby její 51. stát) se dodnes neuskutečnilo, Portotikánci jsou přesto jejími občany. Svazek připomíná před místním parlamentem pod širým nebem instalovaná galerie amerických prezidentů.

Lidé tu byli veskrze ochotní. Neměli jsme viza, ale ochotně nám je na pět dní za jediný dolar udělili. Moc zajímavé město. Mezi námi ale byli i tací, kteří namísto jeho poznávání prožili všechen čas bezplatnými ochutnávkami v sem z Kuby přesídlené palírně firmy Bacardi.

Plavbu jsme zakončili na Hispaniole, největším z navštívených ostrovů. Konkretně šlo o Dominikánskou republiku a její hlavní město Santo Domingo. Založil ho méně slavný bratr Kryštofa Kolumba Bartoloměj. Místo svého zdejšího přistání na okraji téměř čtyřmilionového hlavního města, v ústí řeky Ozama, by ale tento muž dnes nepochybně nepoznal. Její hladina totiž není  pro plovoucí odpadky vůbec patrná (místo nemá čistírnu odpadních vod!).

 

2015    Norsko                        541 Nm           Alesund – Bergen – Kristiansand

Šlo o drsnou plavbu mezi dvěma ostrými etapami regaty Tall Ship Race.

Alesund, rozložený na sedmi ostrůvcích, nám doslova učaroval. Více než šedesát historických lodí stálo rozhodně za shlédnutí. Odplutí bylo provázeno fingovanou přestřelkou s ruskou plachetnicí Standart (replikou korábu Petra Velikého).

Nejprv jsme zakotvili na ostrůvku Vagsoy v přístavu Maloy (známým tím, že zde za druhé světové války v roce 1941 britští Comandos napadli a zlikvidovali Němcům rezervoáry s rybím tukem – strategickou to surovinou pro výrobu paliva do raketových zbraní). V Bergenu pak jak vždy nepršelo, ale lilo. Po půlnočním rudém slunečném západu to všem poněkud zmrazilo náladu. Vyčasilo se až v Rosendalu s nádherným městským parkem a vodopády.

Poblíž Stavangeru nás čekal úžasný zážitek: výstup na Preikestolen (597 metrů nad mořem). Neskutečný žulový útes se tyčí nad druhým nejkrásnějším norským fjordem (Lysefjord) a pohled dolů z plošiny obložené lidmi o velikosti 25 x 25 metrů na naši hluboko dole kotvící loď bral dech. Tato Kazatelna je vskutku světovou raritou.

Cílovým místem plavby byl Kristiansand s přehlídkou všech v regatě zapojených lodí. Korunován byl opulentní kapitánskou večeří v místní opeře a alegorickým průvodem posádek lodí. Prvenství za nápaditost v něm sice získali Holanďané, ale nejkrásnější byly bezesporu naše holky.

Třeba podotknout, že při cestě tam autem jsme navštívili Oslo (s muzeem legendární arktické lodi Fram a expozicí vikingských lodí) a také Geirangerfjord, prý v Norsku nejobdivovanější.

2016    Itálie                                        123 Nm           Porto Santo Stefano – Elba – Piombino

Kratší předsezónní plavba byla spojená se školením budoucích kapitánů. Z pevninského Santo Stefano jsme přepluli na Elbu. Tady pak pobyli v Portoferraio, známého Napoleonovým exilovým pobytem v létech 1714-1715. Plavbu jsme chtěli zakončit v Piombinu, jehož přístav nás ale pro velice silný vítr nepřijal. Předisponovali nás do východně položené jachtařské nové mariny (Porto Ala Marina). Zdejší tu pak obdivovali kapitána Pepu, s jakou bravurou přistál a posléze v úzkém vjezdu obrátil loď (a to nikoli dnem vzhůru).

 Zpět

 

4. Fotodokumentace

1. Foto z kurzu v Osrodku PZŽ v polské Trzebiezy v roce 1970

2. Rozkoš 2010 – 2020

2.1 Dětské dny

2.2 Kotviště

2.3 Oslavy jubilea TJ Slávia

2.4 Maják

3. Samostatné plavby 2010 – 2020

3.1 Pepa a Martin Dvořáčkovi

3.2 Jiří Stránský

4. Plavby La Grace

4.1 Řecko

4.2 Španělsko

4.3 Karibik

4.4 Norsko

.4.5 Itálie

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červen / 2021 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 16369
Měsíc: 1654
Den: 48